Moravští Lucemburkové

V minulém čísle Zpravodaje jsme putování za druhými bystřickými pány zakončili informací, že potomci Bočka z Kunštátu prodali podhostýnské zboží kolem roku 1412 Ctiboru Tovačovskému z Cimburka. Dalo by se tedy očekávat, že ten, o kom budeme psát v tomto čísle, jsou právě Tovačovští z Cimburka. My se ale musíme vrátit o pár let nazpět. Přelom 14. a 15. století byl pro náš region z hlediska jeho majitelů poněkud složitější. V minulém čísle jsme se zmínili, že oprávnění ke stavbě obřanského hradu napadl moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský. Boček z Kunštátu se tehdy svého zboží vzdal ve prospěch moravských Lucemburků. Povězme si proto nejdříve něco o nich.
  Ke konci vlády Jana Lucemburského byl moravským markrabětem Janův nejstarší syn Karel. Po Janově smrti v roce 1346 a Karlově nástupu na český trůn se podle testamentu Jana Lucemburského stal moravským markrabětem Karlův mladší bratr Jan Jindřich. Vlády na Moravě se ujal v polovině ledna 1350 ve věku 28 let. Ke svému staršímu bratrovi byl velmi loajální. Tím posiloval nejen jeho moc, ale také sílu českého státu. Dobré mocenské vztahy totiž zaručovaly také dobrou obranyschopnost státu.

 Jan Jindřich měl za svůj život celkem pět manželek. První manželství uzavřeli za Jana jeho rodiče. V osmi letech jej oženili s Markétou Tyrolskou, zvou Maultasch, tedy pyskatá. Manželství bylo bezdětné a nešťastné. Po čase bylo, řečeno dnešní mluvou, rozvedeno. Někdy mezi lety 1349 a 1350 se Jan oženil podruhé, tentokrát s Markétou Opavskou. Podle historiků porodila Markéta Janovi nejméně šest dětí a velmi brzy zemřela (někdy mezi lety 1361–1363). Další sňatek s Eliškou Těšínskou opět nebyl šťastný. V únoru 1364 se Jan oženil počtvrté, vzal si Markétu Rakouskou. Pátou manželkou se v roce 1367 stala Alžběta z Oettingenu.

  Historikové předpokládají, že Janův nejstarší syn byl nemanželský. Jmenoval se také Jan a stal se brněnským a později olomouckým kanovníkem. Kronikář Beneš Krabice z Veitmile píše, že měl Jan Jindřich celkem 5 legitimních dětí, všechny s druhou manželkou Markétou Opavskou. Po sobě tak přišli na svět Kateřina, Jošt, Jan Soběslav, Eliška a Prokop. Současní historikové ale udávají, že podle dochovaných písemností měla Markéta Janovi porodit celkem šest dětí. Vzhledem k tomu, že o šestém nemáme žádné jiné zprávy, než že se narodilo, předpokládá se, že pravděpodobně zemřelo ještě v dětském věku.

  Nejstarším Janovým legitimním mužským potomkem byl Jošt, který se po Janově smrti v roce 1375 stal moravským markrabětem. Když v roce 1378 zemřel i Karel IV., bylo Joštovi 24 let a stal se seniorem Lucemburského rodu – budoucímu králi Václavovi IV. bylo v té době jen 17, Zikmundovi dokonce jen 10 let. Na přelomu 14. a 15. století se ovšem české země ocitly v politické krizi a dosud slibně se rozvíjející stát pod vládou Lucemburků začal ekonomicky stagnovat. Lucemburkové na českém trůně vymřeli v polovině 15. století.

Tovačovští z Cimburka  

  Vraťme se ale zpět do Hostýnských vrchů. Někdy koncem 14. století bylo Podhostýnsko opět v držení pánů z Kunštátu, kteří jej, jak už jsme se zmínili, v roce 1412 prodali Ctiboru Tovačovskému z Cimburka. Páni z Cimburka patřili ke starým moravským rodům, jejich původním rodovým sídlem ovšem nebyl Cimburk v moravských Chřibech, ale stejnojmenný hrad u Kutné Hory. Jméno pochází ze slova cimbuří, o čemž svědčí i rodový erb. Česká větev si kromě Cimburka u Kutné Hory postavila ještě jeden Cimburk, u Městečka Trnávka nedaleko Moravské Třebové. Kolem roku 1320 byl postaven i nám známý moravský Cimburk u Koryčan. V roce 1358 získal Ctibor z Cimburka lénem moravskou tvrz Tovačov, a od něj se odvíjí nové rodové jméno Tovačovští z Cimburka.

  V té době šlo o slavný moravský rod, jehož věhlas ovšem netrval dlouho. K posledním významným pánům z Cimburka patřili Jan, horlivý vyznavač Husova učení a zemský hejtman, a jeho stejnojmenný syn, který zastával funkce nejvyššího zemského sudího a nejvyššího komorníka. Dalším se stal jeho starší bratr Ctibor, moravský hejtman, který byl zároveň v rámci rodu osobností nejvýznamnější a nejznámější. Podporoval krále Jiřího z Poděbrad a zasadil se o uzákonění češtiny jako úředního jazyka na Moravě. Úplně poslední moravský pán z Cimburka zemřel podle Františka Palackého „bezdětek“ v roce 1502.

 Jak plyne z výše uvedených informací, najdeme v rodokmenech pánů z Cimburka Ctiborů Tovačovských více. Ten, jemuž patřilo Podhostýnsko, byl ale prvním tohoto jména. V historických pramenech jej podle Palackého najdeme s přídomkem Kazka. Stal se nejvyšším komorníkem brněnského soudu a měl čtyři syny, z nichž se však jen tři dožili dospělého věku: Albrecht, ten po otcově smrti zdědil Tovačov, Bernart (zemřel ve dvou letech), Předbor, který po otcově smrti získal Dřevohostice a Křídlo, a Matouš, jemuž připadla Stráž.
 

Tvorkovští z Kravař

Ctibor Tovačovský z Cimburka tedy koupil podhostýnské zboží v roce 1412 a ještě téhož roku ho prodal Milotovi z Tvorkova. Podobně jako páni z Cimburka patřili také Tvorkovští z Kravař ke starým moravským pánům. Jejich rod vyšel ze starých moravských rodů Benešoviců a pánů z Kravař, což dokládá i společný erb – stříbrná zavinutá střela na červeném poli. Podle legendy odvozoval rod pánů z Kravař své jméno od pasáka krav. Ten zachránil před medvědem pána hradu, za což byl pasován na rytíře. Později se rod rozdělil do tří linií – Plumlovské, Drslavovy a Tvorkovské. Ve 13. století patřily pánům z Tvorkova Kravaře u Hlučína a Tvorkov, který dnes leží na území Polska. Kromě toho vlastnili relativně nevelké území na východ od Opavy: Raduň, Štítinu, Mokré a Suché Lazce, Pustou Polom a Hrabyni se Smolkovem. Na Opavsku zastávali Tvorkovští z Kravař funkce komorníků, hejtmanů a místodržících.

  Po Tvorkovu se jako první píše jistý Zdeněk v roce 1367. Jeho synové Ondřej, Zbyněk a Milota založili tři rodové větve. Milotova rodová větev neměla dlouhé trvání, měl sice dva syny Pertolda a Jiříka, jimi ale rod koncem 15. století vymírá.
  Tím vymřela sice Milotova větev, nikoliv ale celý rod. V 17. století se zmiňuje ještě Bedřich Leopold, kterému patřil Smolkov, druhá větev v té době držela Raduň. Poslední příslušník rodu zemřel na Opavsku po roce 1781. K významným členům rodu patřili Petr z Kravař a Johann Ludwig Anton. Zatímco Petr, který žil na přelomu 14. a 15. století, byl vůdcem husitské strany a svou pečeť připojil i pod stížný list ke kostnickému koncilu, Johann Ludwig Anton působil počátkem 18. století na opačném církevním poli. Byl kanovníkem ve Wroclavi.

  Majitel bystřického panství Milota získal roku 1410 Městec Králové, ten ale později prodal a roku 1415 koupil Přerov a podhostýnské Obřany. Byl sudím olomouckého práva. S manželkou Annou z Weissenburka měl syna Milotu, který držel po otci statek Němčice a hrad Obřany s městečkem Bystřicí. Milota mladší z Tvorkova se zároveň připomíná jako první majitel tvrze v Bystřici, kterou v roce 1447 prodal Vokovi ze Sovince.
          -eda-