Historie Sokola v Bystřici pod Hostýnem  – 2. část

V minulém Zpravodaji jsme vás provedli tou nejstarší historií Sokola a připomněli jsme si, co předcházelo jeho založení v Bystřici pod Hostýnem. Pokračujme proto sokolskou historií na přelomu 19. a 20. století až do období třicátých let minulého století.

Založení T. J. Sokol v Bystřici pod Hostýnem
K založení Tělocvičné jednoty Sokol v Bystřici p. H. došlo 30. 6. 1892, kdy byla svolána ustavující valná hromada, které se zúčastnilo 47 občanů. Prvním starostou se stal Leopold Haldina a náčelníkem učitel Jan Václavík. Později, 27. listopadu 1892, se ale konala mimořádná valná hromada, při které byli zvoleni noví členové výboru Sokola. Starostou se stal JUDr. Štěpán Sedník a náčelníkem JUDr. Viktor Kaplan.

Sokolové se scházeli ve spolkové místnosti, která byla v hostinci Františka Maliny v Přerovské ulici; na jeho zahradě měli cvičiště. Na prvním veřejném cvičení v Zahájeném v r. 1893 cvičilo 17 cvičenců. Na druhém veřejném cvičení v r. 1894 již cvičilo 59 cvičenců. V roce 1896 se přestěhovala spolková místnost Sokola do Občanské besedy.

Velkého úspěchu dosáhl na IV. všesokolském sletu v Praze v roce 1901 výborný cvičenec sokolské jednoty Vilém Kučera, který zvítězil na sletových závodech a získal čestné uznání a medaili ČOS. V pozdějších letech se stal obětavým náčelníkem bystřického Sokola. V květnu r. 1902 byl pak založen ženský odbor, který měl 61 členek. Ještě v tomto roce vystoupilo 43 žen na veřejném cvičení. V r. 1909 pak byla založena pobočka v Dřevohosticích.

Na VI. všesokolském sletu v Praze v r. 1912 dosáhl vynikajícího vítězství Jindřich Tomášek, který zvítězil mezi 2 516 závodníky. Bylo mu tehdy 25 let a bylo to nejskvělejší vítězství v celé historii bystřického Sokola.

Období I. světové války
V době války muži necvičili. Schopní byli ve válce a 10 členů Sokola pak ve válečných bojích padlo. Dění v Sokole udržovali jen dorostenci a ženy s obavou, že jejich činnost bude zakázána. Pamětníci vzpomínali, jak byla v zimě na zdech tělocvičny jinovatka, protože nebylo čím topit ani svítit. Často si prý ,,světlo a topivo“ přinášeli se svých skromných zásob z domova, aby se mohlo cvičit a jejich činnost nebyla zakázána. Mnozí z členů, vlastenecky smýšlejících, byli uvězněni. Byl mezi nimi i Jindřich Tomášek, který ve vězení dostal tuberkulózu, jíž pak později podlehl.

Když skončila I. světová válka, začalo období rozmachu bystřického Sokola. Rozvíjela se činnost sportovní i kulturní a Sokol získával na popularitě. Sokol ze svých členů vychovával tělesně i mravně zocelené pokračovatele myšlenek M. Tyrše a J. Fügnera,

Bystřický Sokol mezi dvěma válkami
Již před I. světovou válkou patřil bystřický Sokol k velmi aktivním jednotám. V této době byl také nositelem kultury, a to i přesto, že neměl svoji budovu. Hrála se divadla, konaly se přednášky. Mezi řečníky byl např. i T. G. Masaryk, který byl v té době poslancem za Valašsko a pobýval také na letní dovolené na Chvalčově, kde má i pamětní desku. Méně známá je ale skutečnost, že v těchto letech byl také ubytován v Bystřici p. H., a to u poštmistra Aleše Klabačky v budově staré pošty, která stála na místě dnešní lékárny v ul. 6. května. V letech 1917–1918 se opět začal rozvíjet spolkový život, ale největší kulturní a společenský rozmach nastal až po válce.

Stavba sokolovny v roce 1922   
V r. 1909 se zrodila první myšlenka postavit si svoji vlastní sokolovnu. Mezi členy výboru jednoty tehdy patřil i Vilém Kučera a br. Antonín Polášek, kteří byli hlavními propagátory stavby sokolovny. Nově založené stavební družstvo v r. 1910 zakoupilo v Nádražní ulici i pozemek na pozdější stavbu. Místo pak sloužilo i jako letní cvičiště. Po r. 1912 se finanční poměry jednoty začaly vylepšovat hlavně přispěním ses. Ledvinové, pořádáním různých dětských představení. Plány na stavbu menší sokolovny byly zpracovány br. Helznerem, ale vlastní stavbu přerušila I. světová válka. Po válce houfně přibývalo členů, a tak bylo rozhodnuto postavit sokolovnu větší.

V r. 1921 byl zakoupen nový stavební pozemek naproti soudní budovy na Schwaigrově náměstí (v minulosti budova Benziny) a 18. 6. 1922 pak položen základní kámen sokolovny. Jistě stojí za zmínku, že slavnostní průvod přicházející z okraje našeho města Horní ulicí byl tak dlouhý, že z žádného místa nebyl vidět začátek průvodu a zároveň jeho konec. Jeho součástí bylo i množství alegorických vozů. V tomto roce měla jednota 361 členů.

Mohutný komplex budov sokolovny projektoval prof. arch. Bohuslav Fuchs, rodák ze Všechovic a spolupracoval s ním také Ing. Miloš Laml z Brna. Z obou projektů se vzalo to nejlepší a to bylo sloučeno do jednoho celku. Stavbou sokolovny byl pověřen místní stavitel František Bednařík.Vlastní stavba sokolovny ale překročila rozpočet, jehož hodnota byla 700.000 Kč, a proto byla další stavba zastavena. Z celého komplexu budov byl postaven jen divadelní sál s balkonem a s přilehlými místnostmi, kde v patře počítali i s loutkovým divadlem. Zbývající část stavby měla tvořit tělocvična a restaurace s hotelem.

Vzhledem k zastavení stavby bylo rozhodnuto používat divadelní sál i na cvičení, dokud se nenajdou peníze na dostavění zbytku budov. V roce 1938 byly sice vytvořeny nové plány na přístavbu zbylého komplexu sokolovny, ale k tomu již nikdy nedošlo. Přesto stojí za zmínku, že od položení základního kamene 18. června 1922 do 28. října téhož roku, kdy byla sokolovna slavnostně otevřena, uplynulo necelých pět měsíců! A to i přesto, že na staveništi, dne 6. července záhadně shořel na skládce stoh nejlepších prken na stavbu. Sokolové však o to usilovněji a ve velkém počtu pracovali hlavně o nedělích. Nutno připomenout, že to byla doba krize, lidé neměli práci, a tak byli mnozí vděčni i za příležitostnou práci na stavbě. Nakonec byla budova dostavěna.

K slavnostnímu otevření sokolovny došlo v roce 30. výročí založení bystřického Sokola a 4. výročí vzniku Československé republiky 28. října 1922. Při slavnostním otevření proběhla odpoledne slavnostní tělocvičná akademie a večer pak předvedli sokolští ochotníci divadelní hru A. Jiráska ,,Otec“.
V sokolovně později zřídili i kino a prvním filmovým představením bylo drama "Pro jedinou noc lásky“. Dne 5. března 1932 se pak hrál první zvukový film "Psohlavci“.

Součástí stavby sokolovny bylo i loutkové divadlo, které vyvíjelo svou činnost již dávno před jejím postavením.  
K historii areálu sokolovny zbývá ještě dodat, že v r. 1925 bylo na místě původně plánovaného hotelu zřízeno hřiště, jehož okolí bylo v r. 1928 osázeno lípami. A v roce 1928 byla sokolovna konečně omítnuta, protože měl přijet do Bystřice prezident T. G. Masaryk. Prezident Masaryk Bystřici znal ze svého dřívějšího pobytu na Chvalčově. Pobyt na Bystřicku mu tehdy doporučil jeho přítel a bystřický rodák František Táborský.
V sokolovně scházely provozní místnosti, a tak přestavěli šatnu pro herce, protože se hrávala často divadelní představení. Pod ní a jevištěm byly zřízeny restaurační místnosti.

Nadšení, ale i určitý smutek, že se nepodařilo dotáhnout celou stavbu do zdárného konce, protože chyběly peníze, jsou cítit i z dobového článku starosty Sokola Ferdinanda Müllera. "Stavěli jsme hnízdo s velkou láskou a obětavostí. Přece však třetina stavby překročila rozpočet 700 000 Kč. A při tom stála před námi budova holá, uvnitř nevybavená, neútulná, málo podobná našemu snu, jenž kreslil nám majestátní chrám. Nastala těžká práce, těžší a odpovědnější, než byla práce dosavadní – udržet a zajistit to, co bylo vybudováno s takovou obětí, a při tom nezastaviti se v chodu a zůstat na výši s ostatními jednotami, kdy naráželi jsme na každém kroku na veliké finanční potíže. Byla to velká práce a nescházelo ani malověrných, kteří v pochybách odešli od nehotového díla.“

Dne 10. dubna 1932, při 40. výročí založení Sokola, věnovaly členky Sokola jednotě prapor zhotovený podle návrhu ak. malíře J. Barucha. Při jeho rozvinutí na slavnostní akademii věnovalo a zavěsilo na prapor několik význačných bystřických organizací své stuhy. Do žerdě praporu bylo zatlučeno 30 hřebů, při jejichž zatloukání byla pronesena krásná hesla na adresu bystřických Sokolů. Jaké bylo zděšení Sokolů kolem roku 2000, když byl tento prapor nalezen v popelnici u sokolovny (!).

O dostavění sokolovny se sokolská jednota pokoušela ještě v roce 1938, podle plánů architektů Antonína a Fr. Flašara, ale brzy vypukla válka a dostavba se tehdy neuskutečnila. Po 2. světové válce, v roce 1947, se přistavila kotelna s 24 m vysokým komínem, sociální zařízení a sborovna. V roce 1948 se opět uvažovalo o přístavbě tělocvičny podle plánů z r. 1938 – podél plotu v Soudní ulici. Nakonec ale k této přístavbě vůbec nedošlo vzhledem k politickému převratu v roce 1948.
  

vlamac