Sídlo místní charitní pečovatelské služby působící při Oblastní charitě Bystřice pod Hostýnem je na ulici 6. května v bloku nízkých budov naproti zdravotnímu středisku. Tady je kancelář vedoucí Markéty Buckové a místnost, která poskytuje zázemí všem pracovnicím. Právě sem mohou přijít blízcí klientů  informovat se na možnosti pečovatelské služby, poradit se či uzavřít smlouvu o péči. Jsou tady správně. Na nástěnce v hlavní místnosti stojí psáno: „Dělejme každému to, co bychom si přáli, aby konal nám. Nechtějme se povyšovat nad druhé. Buďme k druhým ohleduplní. Mějme soucit s utrpením druhého, mějme spoluúčast s nemocemi trpícího. Mějme soucit s chybujícími a hříšníky. Prokazujme si vzájemně úctu.“

Jak říká vedoucí charitní pečovatelské služby Markéta Bucková, nikdo by neměl cítit jako osobní selhání, pokud se nedokáže kvůli pracovnímu vytížení, či ze zdravotních a jiných důvodů plně postarat třeba o své staré a nemocné rodiče či postiženého člena rodiny. Charitní pečovatelská služba v takovém případě dokáže účinně, kvalifikovaně a citlivě pomoci.

V letošním roce působí v charitní pečovatelské službě celkem 14 pracovnic a jejich péče využívá 207 klientů. Kapacita ale rozhodně není naplněna a přijímáni jsou klienti další. Za některými pracovnice dojíždějí a docházejí do jejich domovů i do bytů v domě s pečovatelskou službou. Pečovatelky dojíždějí ke klientům do Bystřice pod Hostýnem, Brusného, Blazic, Chomýže, Chvalčova, Komárna, Loukova, Libosvár, Mrlínka, Osíčka, Podhradní Lhoty, Rajnochovic, Rusavy, Slavkova pod Hostýnem a Vítonic.

Mohou klienty navštěvovat až třikrát denně i o víkendech a svátcích, nebo třeba jen jednou do týdne. Délka návštěv se pohybuje od 30 do 45 minut. Dopoledne pracují od 6.00 do 15.30, služby se pak střídají od 15.30 do 22.00 a o víkendech a svátcích od 6.00 do 22.00 hodin. Pomáhají při osobní hygieně i na lůžku, při použití WC,  při koupeli, oblékání,  s péčí o vlasy a nehty. Dovážejí obědy, zajišťují podání jídla i pití. V případě potřeby vypomohou s pracemi v domácnosti – obstarají nákupy, praní prádla, úklid, topení, doprovodí klienta na úřady nebo k lékaři, zajdou pro léky. Vše dělají tak, aby minimálně zasahovaly do klientova soukromí a snaží se podporovat jeho soběstačnost. Nejdůležitější pro ně je, aby člověk, o kterého je pečováno, mohl zůstat ve svém domácím prostředí.

Služby pečovatelek jsou navíc levnější než například pobyt v centrech pro seniory. Stojí 120 Kč za hodinu a mohou být hrazeny ze státního příspěvku na péči. Pokud klient potřebuje pečovatelku několikrát do týdne, zaplatí za měsíc průměrně od několika stokorun do dvou tisíc korun (například: 1 x týdně koupel /asi 2 hodiny měsíčně, tj. 240 Kč/, pomoc s úklidem 1x za 14 dnů /asi 1,5 hodiny měsíčně, tj. 180 Kč. Celkem 420 Kč měsíčně). Užívá-li pečovatelské služby jednou denně, může zaplatit za měsíc od 1.300 Kč do 3.000 Kč (například: třičtvrtěhodinová návštěva 1x denně v pracovní dny, o víkendech i svátcích –  tj. asi 2.790 Kč měsíčně). Pokud službu potřebuje třikrát denně včetně víkendů a svátků, zaplatí zhruba od čtyř do osmi tisíc korun (například: návštěva třikrát denně včetně víkendů a svátků /čas návštěv za den asi 2 hodiny/ tj. asi 7.440 Kč za měsíc).

Jeden den s pečovatelkou

Typický pracovní den charitní pečovatelské služby začíná po šesté hodině ranní kromě jiného třeba i převzetím klíčů a dokladů k autu. Cesta může být delší a dojet v zimě poránu na Rusavu nebo do Rajnochovic nemusí být vůbec lehké. Pečovatelky jsou po letech praxe neohroženými  řidičkami. Každá z pracovnic podle připraveného plánu míří ke svým klientům obstarat pomoc při ranní hygieně, oblékání, podání snídaně či léků, pozdravit, poptat se, jak se klient cítí. Noc může být pro nemocné seniory bez rodiny mnohdy dlouhá a bezútěšná. „Mám v zimě ráda tu firmu s dílnou naproti našeho domu,“ říká jedna z klientek, „v pět hodin tam vždycky rozsvítí  světla a já vím, že bude ráno…“

Zpět na základnu se pracovnice postupně vracejí mezi osmou a devátou hodinou dopolední. Vypít kávu nebo čaj uvařený v minikuchyňce, sníst z domova přinesenou svačinu, krátce si odpočinout a informovat se navzájem, co který klient nově potřebuje, v jakém je stavu a co by se mělo udělat, až jednu pracovnici vystřídá druhá. Řeší se také různé důležité drobnosti: „Až tam odpoledne půjdeš, prosím tě, hned jak otočíš  klíčem v zámku, musíš hodně přitáhnout dveře k sobě, jinak s tím budeš lomcovat do večera.“

Po deváté hodině je nejvyšší čas zajet pro obědy do tří bystřických kuchyní – do TONu, do mateřské školy Radost na Schwaigrově náměstí a do kuchyně základní školy Bratrství. Obědy v podepsaných termonádobách pak putují charitními auty ke klientům. Hodně jich je v domě s pečovatelskou službou v ulici 6. května. Některým stačí oběd jen donést, další z klientů potřebují pomoc při podání oběda, stolování nebo třeba mytí nádobí. Ty navštěvují pracovnice charitní pečovatelské služby osobně.
Služebně nejstarší pečovatelka bystřické charity  Irena Pavelcová má  na starosti čtyři až pět takových klientů denně. K prvnímu z nich vyjíždí už před jedenáctou. Hned u dveří si bere návleky na boty, srdečně se s ním zdraví, a zatímco ohřívá oběd v kuchyni, vypráví mu, co je nového, a odpovídá na všechny jeho otázky. Polévku nedává do talíře, ale do misky, protože ví, že to tak má strávník radši. Po obědě uvaří kávu a ještě rychle přestele lůžko, protože to působí klientovi s omezenou pohyblivostí největší potíže.

Při druhé polední návštěvě ohřeje oběd v mikrovlnné troubě a přesně odhadne čas. Dohlédne na přípravu léků, pochválí, vzpomene si na nejnovější vtip, myje nádobí, ukládá ho na správné místo a poslouchá příběh o klientčině tatínkovi.
6. Na další návštěvě se dozví, jak uvařit výborný léčivý čaj se skořicí a že románovou hrdinku zřejmě nepřátelé brzy připraví o dědictví. Polévku servíruje v kastrůlku, protože ví, že to tak strávnice má radši, a nenápadně odnáší ze stolu příliš používanou solničku.

K častým odpoledním aktivitám charitní pečovatelské služby patří také doprovody a pomoc při koupání klientům pohybově omezeným, kteří nemají možnost se vykoupat v domácích podmínkách. Těmto klientům slouží bezbariérové sprchy stacionáře pro seniory ve Chvalčově. Pečovatelka zajišťuje také přepravu charitním autem. Mnohé ze seniorů, kteří tráví dlouhý čas jen ve svém domě, potěší i cesta samotná. A tak se v autě mluví o všem, co se za oknem mihne a přinese vzpomínku  – o lidech, psech nebo třeba i o vaření povidel.

Běžný pracovní den vždy končí nutnou administrativou. Pečovatelka zapisuje časy do karet klientů a nečekané i plánované změny do tzv. komunikačních listů. A poté co si naplánuje práci na další den, musí uklidit auto, kterým celý den ke klientům jezdila, a ani tankování benzínu a problémy s drobnými závadami za ni nikdo nevyřeší. Pak se ještě podívá do soupisu šetření klientů, aby zjistila, jak se kterému z nich daří a jestli zítra nebude potřeba něco změnit.
„Ti lidé jsou zlatí,“ říká pečovatelka Irena Pavelcová. Já jsem tady už přes dvacet let, tak mě často posílají k novým klientům, nebo tam, kam nikdo moc nechce, ale to není žádný problém. Charita má působit tam, kde nikdo jiný nedokáže pomoct, a já půjdu i tam, kam nikdo nechce… Ale fotit se nebudu…“

            msch