Milí čtenáři,

jak napovídá malá ikonka na titulní straně, která vás bude provázet až do konce roku 2013, náš Zpravodaj letos slaví 40. narozeniny. I když ho rodičové po roce přejmenovali z Ozvěn na Zpravodaj, podstata zůstala stejná. Informovat vás o životě v našem městě. Náš oslavenec je, podle mého názoru, v dobré kondici. Ze začátku prošel mnoha dětskými nemocemi a také v dospívání povyrostl a změnil tvář. Těší se však stálé přízni čtenářů, a navzdory všem chmurným předpovědím o věku elektronických médií je to žádaný muž v nejlepším věku.

Ovšem my všichni dobře víme, že muže dělá jeho žena. My dva jsme se vzali v září 1999 a prožili jsme spolu nádherná léta. Plodné období plné nadšení a touhy objevovat jeden druhého. Ovšem kdo moc plane a hoří, může vyhořet. Můj žár tak po letech poněkud ochladl a v posledních měsících byl náš vztah už jen formální. Teď se schyluje k rozvodu. Zpravodaji, lásko mého života, odcházím.

Nesnáším loučení ani srdceryvné výlevy, ale rozhodně chci mnoha lidem upřímně a srdečně poděkovat. Především vám, čtenářům, za laskavou přízeň. Byli jste báječní! Všem dopisovatelům, kteří vytrvale obohacují obsah o vlastní příspěvky a fotografie. Kolegům z redakční rady, kteří při mně vždycky stáli v časech dobrých i zlých. Manželům Krčmařovým z tiskárny, obětavým a laskavým ke všem mým nápadům i ke mně samotné. A naší redaktorce, editorce a dobré duši redakce Ilonce Musichině, která mě vystřídá v šéfredaktorském křesle, děkuji zvláště. I díky ní mohu odejít s lehkým srdcem, protože vím, že Zpravodaj zůstává v nejlepších rukou.

Léta strávená na radnici však nepatřila jen Zpravodaji. Podařilo se nám tady uskutečnit celou řadu dalších akcí, projektů, vybudovat informační centrum, založit některé nové kulturní tradice. V Edici Zpravodaje jsme vydali dvanáct publikací a jedno hudební CD. Když jsem se probírala tisíci fotografií, které jsem ve svém počítači nashromáždila za těch 13 let, uvědomila jsem si, jak úžasný kus práce jsme tady s mými kolegyněmi a kolegy odvedli. Jsem na to opravdu pyšná! Děkuji znovu vedení města, městské radě i všem svým spolupracovníkům, zejména Lucce, Marcele, Ilonce, Evě, Pavlovi a Martinovi, i těm, s nimiž jsme měli tu radost něco nového vytvářet. Napoleonci, portáši, lidé od YETTYho, kluci z Alternativy, celá skupina nadšenců z Bystřických zámeckých slavností. Nedají se všichni vyjmenovat.

Asi nejvíce změnili můj život Valaši, kteří jsou ve větším počtu něco jako velká voda. Nemá smysl se snažit uplavat ke břehu, lepší je uvolnit se a nechat se strhnout proudem. Naučili mě dávat i brát bez okolků a řada z nich prorostla až mezi členy rodiny. I když už nebudu kulturní a společenské akce jistit jako hlavní pořadatel, ráda bych v některých aktivitách zůstala jako dobrovolník. Mě se prostě nezbavíte!

Na závěr mi dovolte ještě osobní poděkování dvěma nejdůležitějším lidem, díky nimž jsem mohla svou práci dělat v takovém rozsahu a takové kvalitě, jak jsem se celá léta snažila. Děkuji své mamince, která se hlavně zpočátku obětavě starala o mou malou dceru. Z roční holčičky vyrostla skvělá dívka, která jde v mých stopách, ale svou vlastní cestou. Pro nás obě je babička pevným bodem ve vesmíru a naší jistotou. Po pracovní stránce jsem si zase nemohla přát lepšího šéfa, než byl pan starosta Pánek. Zažili jsme spolu řadu náročných situací, v nichž se odkrývá skutečný charakter člověka. A musím konstatovat, že mě nikdy nezklamal. Ani jako člověk, ani jako politik. Máme velmi podobné vidění světa, proto byla naše dlouholetá spolupráce radostná a snad i úspěšná. Moc ho zdravím a moc mu děkuji, protože opakovaně zdravit a děkovat jsem se v jeho blízkosti naučila jako první. Prosím, buďte na něj hodní, milí kolegové, i vy, milí spoluobčané.

Ještě jednou vám všem děkuji za krásné roky se Zpravodajem. A mějte se moc hezky!

Barbora Janečková