Milí čtenáři,

toto číslo započaté v lednu pár slovy nabralo po cestě k únoru pořádný objem jako sněhová koule vypadlá z ruky na vrcholku kopce. Rok je stále ještě nový, a tak budete na olbřímích osmdesáti stranách prvního, dvojitého čísla dvaačtyřicátého ročníku, které se v tiskárně těžko sešívalo, nejčastěji číst slova novinka, změna a plán. Více než novým sice většina z nás důvěřuje věcem starým a dobrým, ale ti optimističtější, a Zpravodaj s nimi, stále doufají, že nový nemusí hned znamenat rozčilující, zákeřný, poruchový, zmatený či na hlavu postavený. Zdaleka ne všechny změny zmiňované v tomto čísle také znamenají zkrácení, zúžení, zdražení či zpřísnění. Městský rozpočet na nový rok je například plánován jako nadějně přebytkový. K povzbudivým novinkám patří také mírné zvýšení počtu parkovacích míst podél Bystřičky pro návštěvníky radnice. Proslýchá se dále, že z pěšinky na nábřeží výše jmenované městské říčky mezi dvěma mosty na Kamenci se nejpozději letos v létě stane Salzkottenská promenáda. Náměstí a vykotlaná ulice Dolní se po ošetření zase zeširoka usmějí, až pařezy uschlých třešní křovitých nahradí pečlivě vybrané bíle kvetoucí kulovité jasany zimnáře. V sychravých zámeckých interiérech se už teď pilně pracuje na podzimním otevření nové expozice historického sedacího nábytku, a jakmile se druhé čerstvě opravené zámecké kaple ujme Klub vojenské historie francouzského císařství, zas bude na zámku něco nového k vidění. Novinkou také je, že městské informační centrum nabízí po letech některé staré publikace z Edice Zpravodaje za velmi vstřícné ceny a že na dobu jarních výletů 2015 Edice připravuje těšenou knížku našeho téměř kmenového autora Dalibora Kolbingera pojednávající o historii a dnešku hradu Obřany. A víte, že nezdolný filmař a cestovatel Vladimír Šimek, známý svým dokumentem o výpravě k pramenům Amazonky, se letos chystá vytvořit pro Toulavou kameru reportáž o nejzajímavějších místech naučné stezky Hostýnské vrchy a později chce pokračovat dokumentárním filmem o bystřickém cestovateli Vladimíru Kozákovi? Nový rok už zkrátka vyrazil na trať jako střelený a nic ho nemůže zastavit. Zpravodaj pojede s ním jako doprovodné vozidlo. „Moderní urbanizované lidstvo už nemá potuchy, milá paní redaktorko, o kráse oblohy, souhvězdí mu nic neříkají,“ napsal mně z Prahy náš vzácný redakční přítel Vladimír Krečmer. „Třeba obloha letní, kdy nadhlavníkem procházejí nejjasnější části stříbřitého pásu Mléčné dráhy, v zenitu svítí rozlehlé souhvězdí labutě s jasnou Deneb, na jihu nad Končinami zas rudý obr Antares ve Štíru a ještě níž lze sotva zahlédnout v kouřmu při obzoru se plouhajícího Fomalhauta v Jižní rybě…“ Pěna dní. Copak se můžeme bezhlavě řítit kupředu, máme-li autory, kteří mají co do činění s věčností? I časopisu prospěje spočinout občas nad časem. Nové i staré rádi odkládáme stranou, protentokrát v textu nazvaném Astronom v Bystřici. A na obálce budeme po celý rok připomínat slavný okamžik položení základního kamene spolkového, dnes Společenského domu Sušil. Jako by to bylo včera.

Leden je za námi, řetězy žárovek sklizeny, světlo se už zase staví na vlastní nohy a natahuje krk nad obzor každý den o něco déle. Co je ostatně nové a co staré? K novému roku jsem dostala zajímavé přání. Starou neupravovanou fotografii náklaďáčku na třech kolech pořízenou v roce 1943. Není vidět, co to válečné vozítko veze, zato vpředu na nose špičaté kapoty se zřetelně vyjímá prorezavělá poznávací značka PF-2015. Tak jedeme…