Vojenský veteránský spolek vznikl v roce 1874 s původním názvem Vojenský veteránský spolek města a okolí Bystřice pod Hostýnem. Stanovy spolku byly schváleny 22. února 1874 a podepsány 8. března téhož roku. Spolek si kladl za cíl „udržení svěžího ducha a vojenské ctnosti a vlastností, především věrnosti a oddanosti k císaři Pánu a vlasti, bohabojnosti a počestnosti, ducha společenského, bratrství a vážnosti před zákony...“

  Členem se mohl „každý dokonale pořádný muž státi, který svou aktivní vojenskou službu úplně dokonal neb před nepřítelem sloužil a následkem poranění neb z jiných příčin propuštěn byl...“, přijati nemohli být vysloužilí vojáci, kteří byli po dobu vojenské služby jakkoliv trestáni. V paragrafu 5 výše zmíněných stanov se dočítáme, že „přístup do spolku jest dobrovolný a má se každá osoba některým z těchto odstavců vykázati, načež její přijmutí výbor vůbec a v pádu potřeby tajným hlasováním rozhodne. V pádu odmrštění neudá se žádná příčina, ale odmrštěný může při nejbližší valné hromadě o přijetí žádati.“ 

  Členové spolku byli povinni přispívat do spolkové pokladny a chodit na schůzích a při slavnostních příležitostech ve stejnokroji. Ten tvořily šedé kalhoty, šedá košile, tmavomodré sako se zelenými výložkami a černý klobouk se zelenou stuhou. Spolek se scházel na radnici a na většině schůzí se zabýval především výběrem členských příspěvků. Z hotovosti, s níž disponoval, vyplácel mj. jakési dávky členům, kteří se dostali do nesnází. Svým členům přispíval spolek v případě nemoci nebo zranění, v případě úmrtí kteréhokoliv člena, přispíval pozůstalé rodině. V roce 1877 se dokonce objevil případ, kdy jeden z členů vyhořel a spolek mu i v této mezní situaci finančně vypomohl. V případě, že člen spolku zemřel, postaral se spolek o část výdajů na pohřeb: zaplatil kněze, zpěváky a hudbu, hrobníka i černou rakev a voskovou svíci, uhradil poplatek za hrob, zajistil zvonění a průvod a nechal také sloužit jednu zádušní mši. Ze stanov je patrné, že se členové spolku snažili směřovat finanční pomoc jen na členy potřebné, např. v paragrafu 10 se dohodli na tom, že náklady na pohřeb bude spolek hradit pouze členům sociálně slabším, pozůstalé rodiny bohatších členů úhradu pohřbu po spolku žádat neměly.

 Kromě poskytování příspěvků vlastním členům v době nouze pořádal spolek taneční zábavy, a ve stanovách si vytyčil za cíl také pořádání vycházek a dovolených her a zakupování vzdělávacích časopisů.
  Podle stanov nesl sice spolek zpočátku výše jmenovaný název Vojenský veteránský spolek města a okolí Bystřice pod Hostýnem, už 13. července 1874 ale schválil název nový. Na schůzi, která se opět zabývala především finančními záležitostmi, bylo rozhodnuto, že spolkové jmění bude uloženo v Občanské záložně. V úvodu protokolu se dočítáme, že do spolkové pokladny přispěli i pánové Ernst a Olivier Loudonové, kteří darovali částku 100 zlatých jako kmenové jmění spolku. Jeho excelence Ernst Loudon i jeho otec Olivier žijící už v té době v Hadersdorfu se zároveň stali patrony spolku a na žádost spolku doporučili c. k. moravskému místodržitelství schválit nový název Vojenský veteránský spolek polní maršál baron Loudon. Spolek je za to jmenoval čestnými členy, čestným předsedou se po tomto zasedání stal Ernstův švagr Leopold hrabě Seilern-Aspang (bratr jeho manželky Henrietty).

V dubnu 1898 se schvalovaly další stanovy spolku, v jejichž úvodu se spolek nazývá Spolek vojenských vysloužilců polního maršála svobodného pána z Loudonu v městě Bystřici pod Hostýnem a jeho obvodu okresním, oficiálním názvem je ale podle těchto stanov Polní maršál svobodný pán z Loudonu vojensko vysloužilý spolek města Bystřice pod Hostýnem a jeho okresního obvodu. Užívání názvu zřejmě nebylo nikdy striktně stanoveno, protože v letech 1892–1897 najdeme na spolkových dokladech názvy Spolek vojenských vysloužilců v Bystřici pod Hostýnem, Spolek vojenských vysloužilců Laudon a Spolek vojenských veteránů polního maršála svobodného pána z Loudonu. Ačkoliv jsou oboje spolkové stanovy psány v češtině, šlo patrně o různé překlady z původního (jednotného) německého názvu spolku Militär Veteranen Verein Feldmarschall Baron Loudon – tedy vojenský veteránský spolek polního maršála barona Loudona.
  Počet členů spolku se zřejmě pohyboval mezi 40 a 80 muži a fungovala při něm i kapela. Ve spolkové protokolní knize v jednom ze zápisů z roku 1877 pověřuje spolek na svém jednání kapelníka Antonína Zajíčka, „aby veškeré hudební stroje spolku patřící při příští schůzi výborové předložil“ a spolek se dohodne, „co se s němi státi má“. Na jiném zasedání naopak vytýkají členové nehudebníci členům kapely, že používají stejnokroje i při koncertování.

  Na začátku července 1879 vyzývá představený spolku Ignác Todt velectěné občanstvo města Bystřice p. H., aby přispělo do sbírky na spolkový prapor „jelikož znak tento k nadšenosti pro císaře a vlast k okrášlení města sloužiti a nejen nynějším, i také potomstvu přináležeti bude, tak níže psaný za hojné účastenství poctivě prosí“. Jak už víme z minulých Dějin světa a Bystřice v zápiscích, byla sbírka na prapor úspěšná. Jeho výroba stála 400 zlatých. Prapor byl ušit z hedvábí, z jedné strany žlutého s výšivkou říšského orla, druhá strana byla bílá s výšivkou Panny Marie Svatohostýnské. Kolem barevných výšivek orlice i Panny Marie měly být ještě zlatě vyšité spolkové nápisy v němčině a „jazyku moravském“. Vyšívačky, které prapor zhotovovaly, musely zřejmě pracovat velmi pilně, protože hotový prapor byl už o měsíc později, 10. srpna 1879, slavnostně vysvěcen. Veškeré ozdoby na něm tvoří precizní barevné výšivky, jen okraje byly vytvořeny sešitím kusů červeného a žlutého hedvábí.

  Ve sbírce bystřického muzea se kromě praporu a několika písemných dokladů nachází ještě jedna upomínka na existenci spolku – krátká pistole s křesadlovým zapalováním uložená v černém oválném rámu. Podklad tvoří opět žluté hedvábí, na němž je nápis „Spolek vojenských vysloužilců“ vytvořený z korálkové výšivky. Na hedvábí je také připevněna medaile.

       -eda-