Stává se již dobrým zvykem bystřickým, že výstavy konané v zámku doprovázejí zasvěcené komentáře jejich kurátorů nebo autorů. A nutno říci, že si mezi bystřickými milovníky kultury získávají čím dál větší oblibu. Při koncipování současné výstavy Po stopách rodu Loudonů přišla její autorka Mgr. Eva Nedělníková na vskutku originální nápad. Expozici doplnila návštěvou dvou míst, kam se rodina Loudonů uchýlila po prodeji bystřického zámku. Se svou kolegyní Marcelou Bílkovou připravily zájezd, jehož historicko poznávací obsah zaujal mnoho milovníků historie a místopisu. 

Organizace zájezdu nebyla vůbec jednoduchá, vždyť ještě týden před odjezdem se zdálo, že pro malý počet zájemců nebude možno objednat autobus. Ale protože odvážným přeje štěstí, v sobotu 26. července přišlo 43 účastníků zájezdu ke kostelu v Bystřici. Plný autobus se vydal na cestu, a jak se u slušných společností sluší, jeho osazenstvo bylo přivítáno kalíškem slivovice, aby se předešlo všem možným komplikacím. Tam, kde jinde přichází ke slovu bageta či tatranka, v bystřickém autobuse kolovala přenáramná čokoládová chuťová krása, upečená večer před zájezdem. Není proto divu, že cesta uběhla tak rychle. Když jsme zastavili před Milotickým zámkem, vyjímal se v plném dopoledním slunci jako zmenšený bratislavský hrad. Čtyřhranná dvoupodlažní barokní budova, v jejíchž rozích se vypínají hranolovité nakoso přistavěné věže, má původ v renesančním zámku postaveném na konci 16. století stavitelem Tovarem z Enczesfeldu. Přestavba v barokním stylu probíhala v letech 1719–1743 za tehdejšího majitele Karla Antonína Serényiho. Kolem zámku je vybudována francouzská barokní zahrada a později byla její část předělána na anglický park.  V polovině 19. století získali milotický zámek Seilernové, s nimiž byli Loudonové v příbuzenském vztahu.

Naše skupina byla příliš veliká na to, aby ji bylo možno zámkem provést najednou. Proto byla rozdělena na dvě části. Přes pohnutou novodobou historii zámku se podařilo uchovat část původního mobiliáře. Obytné prostory, zařízené vybavením různých stylových období, jsou doplněny dobovými fotografiemi. Dostalo se nám zajímavých informací o okolnostech pobytu bystřických Loudonů právě zde, v Miloticích.  Po prohlídce zámku byl ponechán čas na prohlídku zámecké zahrady, parku, bývalé oranžérie, ale také malé prodejny vína, kde někteří výletníci okusili něco sladké bílé Pálavy.

Nádherné slunečné dopoledne skončilo v restauraci na kyjovském náměstí, kde byl zajištěn vydatný oběd. Pak jsme pokračovali dále do Ždánic. Cestou přes obec Strážovice a u směrovky na Nenkovice jsme si připomněli zdejšího slavného občana, malíře Jano Köhlera, který byl hvězdou minulé bystřické výstavní sezóny. Přesně načas jsme dorazili do Ždánic, kde jsme byli očekáváni v místním Vrbasově muzeu, jímž nás provedla kurátorka paní Jandorová se svojí maminkou. Jeho sbírky obsahují rovněž spoustu exponátů spojených s pobytem bystřické větve Loudonů, kteří zde po odchodu z Milotic našli své útočiště. Nebydleli přímo v zámku, ale ve vile dr. E. Seidla, nacházející se nedaleko zámku v parku, kde je dnes mj. malá expozice čs. sportu. Právě odsud odcházeli Loudonové v roce 1945 do Rakouska. Eva Nedělníková vzpomněla, že zde, ve Ždánicích, před několika málo lety zastihla dvě pamětnice, s nimiž natočila poměrně obsáhlý rozhovor o Loudonech a době jejich pobytu v Seidlově vile.

Všichni účastníci zájezdu byli pozornými posluchači a vnímavými pozorovateli. Jejich zájem byl opravdový a nefalšovaný. Zcela jistě získali mnoho nových a zajímavých poznatků o rodině Loudonů.

Na zpáteční cestě se jim dostalo posledního chuťového pozdravu z kuchyně Evy N. a slivovicového sklípku Marcely B. Možná i proto rádi vyplnili malý dotazníček, s jehož závěry bude veřejnost seznámena co nejdříve.
Myslím, že všichni, kdo se zájezdu zúčastnili, pěli na stejnou notu: výborné, potřebné, zajímavé, inspirující. I nad přepychovým počasím, které zmíněné dámy zajistily, všichni žasli. Inu, kdo umí, umí!
PaM