- Archiv Zpravodaje
- 2009-12
- 2010-01,02
- 2010-03
- 2010-04
- 2010-05
- 2010-06
- 2010-07,08
- 2010-09
- 2010-10
- 2010-11
- 2010-12
- 2011-01,02
- 2011-03
- 2011-04
- 2011-05
- 2011-06
- 2011-07,08
- 2011-09
- 2011-10
- 2011-11
- 2011-12
- 2012-01,02
- 2012-03
- 2012-04
- 2012-05
- 2012-06
- 2012-07,08
- 2012-09
- 2012-10
- 2012-11
- 2012-12
- 2013-01,02
- 2013-03
- 2013-04
- 2013-05
- 2013-06
- 2013-07,08
- 2013-09
- 2013-10
- 2013-11
- 2013-12
- 2014-01,02
- 2014-03
- 2014-04
- 2014-05
- 2014-06
- 2014-07,08
- 2014-09
- 2014-10
- 2014-11
- 2014-12
- 2015-01,02
- 2015-03
- 2015-04
- 2015-05
- 2015-06
- 2015-07,08
- 2015-09
- 2015-10
- 2015-11
- 2015-12
- 2016-01,02
- 2016-03
- 2016-04
- 2016-05
- 2016-06
- 2016-07,08
- 2016-09
- 2016-10
- 2016-11
- 2016-12
Hlavní nabídka
Bystřičtí páni 7
- Bystřické volejbalistky v sezoně 2011–2012
- Bystřický zámek po 20 letech
- Bystřičtí minigolfisté získali šest titulů na mistrovství ČR
- Cesta z Hostýna na Hostyn a zase zpět
- Dětský den pod Chlumem
- Dny otevřených dveří pro veřejnost v Centru pro seniory Zahrada
- Dotace Zlínského kraje pro rychlovský sbor dobrovolných hasičů
- Družební setkání zahrádkářů
- Editorial
- Házená
- Hlinsku se opravuje vodovod
- Jaké bylo počasí v červenci 2012
- Jaké bylo počasí v červnu 2012
- Knihy Olgy Kozlové získaly významné ocenění
- Kopaná
- Letní škola barokní hudby podesáté
- Mariánská výstava na bystřickém zámku
- Minigolfové léto
- Mladí nábytkáři v Gubenu
- Na Sv. Hostýn letos běžel i kněz
- Náš školní rok se čtením a spisovateli
- Nové šindele pro Kašparovu vilu – obnova dvou rusavských dřevěnic
- Novinky v městské knihovně
- Od září do zámku provizorním vstupem
- Oslavy 100. výročí – jiné než před 100 lety
- Poškozené platany v památné aleji se musí ořezat
- Problém PODHORAN
- Před 575 lety podala Bětka ze Sovadin žalobu…
- Rada města vyhlašuje mimořádné grantové řízení
- Rusava oslavila v Salzkottenu 25 let vzájemného přátelství
- Setkání po letech
- Soví pošta z Bradavic
- Společenská kronika
- StonoŠka v Lednici a dál
- TON na olympiádě
- Třinácté mámení
- Včelín informuje
- XV. všesokolský slet v Praze
- Zekon klub má ve svých řadách vicemistra světa
- Zpravodaj získal cenu v národní soutěži
V minulém vydání Zpravodaje jsme si připomněli dva rytířské rody, kterým bystřický zámek patřil v době renesance. Po pánech z Bítova se vlastníkem panství a spolu s ním i bystřického zámku stal jeden z nejvýznamnějších českých šlechticů Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic. V roce 1628 Zdeněk Vojtěch zemřel a po něm zdědil panství jeho syn Václav Eusebius. Bystřice byla v rukou těchto dvou vysoce postavených českých šlechticů pouhé dvě desítky let.
Do jejich majetku se z dnešního pohledu dostalo městečko téměř „zadarmo“. Když byl totiž Václav Bítovský z Bítova odsouzen za účast na povstání českých stavů, byla mu jeho panství zabavena. Na začátku 17. století patřil sousední Holešov Ladislavovi z Lobkovic. Ten zemřel v roce 1621 a po něm dědil jeho majetky jeho mladší bratr Zdeněk Vojtěch. Spolu s Holešovem získal také panství bystřické.
Lobkovicové
Lobkovicové byli velmi rozvětvený rod, většina z jeho členů zastávala vysoké funkce jak na císařském dvoře, tak i na poli církevním. Pravděpodobně nejznámějším členem rodu se stal Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, který žil na přelomu 15. a 16. století a mimo své politické i církevní funkce se věnoval sbírání knih a také jejich psaní. Založil největší českou šlechtickou knihovnu na našem území, cestoval do Středomoří, na Rhodos, Krétu, do Sýrie, Palestiny i Egypta.
V 15. století se rod Lobkoviců rozdělil na dvě linie Hasištejnské z Lobkovic a Popely z Lobkovic. V následujících letech se Hasištejnští dělili dál, nejdříve na dvě linie, potom na další čtyři. Původní Hasištejnská větev sice vymřela po meči, po přeslici ale dodnes žije v Bavorsku. Popelové se také dělili do dalších linií, na přelomu 15. a 16. století do dvou, později do dalších osmi, z nichž dodnes žije větev mělnická a roudnická.
Prapůvodním sídlem rodu je pravděpodobně Újezd u České Lípy, prvním známým členem rodu byl rytíř Mareš z Újezda, který se v pramenech objevuje ve 14. století. Jeden z Marešových tří synů, Mikuláš z Újezda (zemřel mezi lety 1435 a 1441) získal v letech 1409 až 1410 polabskou ves Lobkovice, podle níž se začal psát on a po něm i veškeré potomstvo. Ve vsi pravděpodobně vystavěl tvrz. Roku 1417 byl jmenován nejvyšším písařem zemských desk a o rok později k jeho majetkům přibyl i Hasištejn
Praotcem Hasištejnských byl Mikuláš. Ač katolík, působil ve službách krále Jiřího z Poděbrad. Rodové jméno Popel je pravděpodobně odvozeno od vsi Popelovice na Českolipsku. Jméno užívala linie až do poloviny 17. století. Po vymření Hasištejnských už nebylo třeba od sebe větve odlišovat a zůstal už jen přídomek „z Lobkovic“. Prvním Popelem byl Jan (zemřel v roce 1470), který spravoval Lobkovice a Hlubokou.
Kromě Hasištejna a Lobkovic patřila rodu v historii Bílina, Osek, Duchcov, Tachov, Peruc, Nová Bystřice, Kost, Chlumec, Zbiroh, některá panství v německé Horní Falci, Vysoký Chlumec, Jistebnice, Nelahozeves, Roudnice, Mělník, nebo zámek Jezeří, který je v současné době v centru pozornosti kvůli propadům způsobeným důlní činností v jeho bezprostředním okolí.
Jak jsme se už zmínili, patřili Lobkovicové k nejvýznamnějším šlechtickým rodům na českém území. Zastávali mimo jiné funkce nejvyššího lovčího, dvorského sudího, královského rady, nejvyššího mincmistra, a dokonce i královského místodržícího. August Antonín Josef (z mělnické větve) byl habsburským vyslancem v Madridu, mecenášem věd a umění, zvláště hudby, Antonín Isidor se aktivně zapojil do příprav založení Národního muzea, František Jiří věnoval péči nemocným a trpícím a na dobročinné účely přispíval obrovskými finančními částkami. Jiří Kristián (1835–1908) byl rovněž vychováván ve vlasteneckém duchu, později působil ve funkci nejvyššího maršálka království českého, jeho syn podnikal v průmyslu a byl také nadšeným sportovcem (Sport se mu ovšem stal osudným a na automobilových závodech při reprezentaci Československa tragicky zahynul).
Majitel Holešova Ladislav byl moravským zemským hejtmanem, horlivým příznivcem protireformace a pronásledovatelem členů jednoty bratrské, budovy sborů jednoty bratrské předával jezuitům. Na holešovskou faru dosadil Jana Sarkandra. Protože Ladislavův stejnojmenný syn zemřel v mládí bez potomků připadla veškerá panství Zdeňku Vojtěchovi.
Zdeněk Vojtěch Popel kníže z Lobkovic se narodil v roce 1568 do rodiny vzdělaného šlechtice Ladislava Popela z Lobkovic a jeho manželky Jany Berkové z Dubé a Lipé jako nejmladší z jejich tří synů. V duchu rodové tradice získal katolickou výchovu a jezuitské vzdělání v pražském Klementinu. V rámci tohoto vzdělání absolvoval také tzv. kavalírské cesty po Itálii, Španělsku a Portugalsku. Po návratu z cest se stal dvorním radou na císařském dvoře a v roce 1599 byl jmenován nejvyšším kancléřem Království českého. O čtyři roky později se oženil z Polyxenou rozenou z Pernštejna (1566–1642).
Polyxena byla nejvýznamnější šlechtičnou české renesance, jejím otcem byl vysoce postavený Vilém z Pernštejna, matka byla španělská šlechtična Marie Manrique de Lara y Mendoza. Prvním Polyxeniným manželem se stal Vilém z Rožmberka. Manželství bylo bezdětné, a tak se po Vilémově smrti stala Polyxena dědičkou některých rožmberských statků, především si ale jako dědictví prosadila rožmberskou obrazárnu. Po druhé se provdala za Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic.
Zdeněk Vojtěch byl prvním držitelem řádu zlatého rouna. (po něm drželo toto významné ocenění ještě 16 dalších členů rodu, čímž se rodina řadí k nejúspěšnějším v celé monarchii). Zdeněk Vojtěch byl povýšen do knížecího stavu. Zemřel v roce 1628 a po jeho smrti spravovala celý rodový majetek Polyxena.
Jejich syn Václav Eusebius (1609–1677) rozšířil roku 1646 lobkovické statky v Čechách a na Moravě i o polské knížectví Zaháňské, byl dvakrát ženat s Johanou Myškovou ze Žlunic (1600–1650) a Augustou Sofií falckraběnkou z Rhein – Sulzbachu (1624–1682). S oběma manželkami měl celkem pět dětí, tři zemřely v dětském věku.
Ani Zdeněk Vojtěch, ani Václav Eusebius v Bystřici nikdy nesídlili, takže zámek nebyl dobře zařízen. Správní úřednictvo sídlilo v Holešově a bystřický zámek zůstal od roku 1622, kdy jej vypálily španělské vojenské oddíly, nadlouho úplně neopraven.
Své středomoravské majetky prodal Václav Eusebius 17. prosince 1650 štýrskému šlechtici Janu hraběti z Rottalu.
-eda-
©Městský úřad Bystřice pod Hostýnem
Design By Macik