Oslavy 100. výročí korunovace vyvrcholily po celoročních přípravách v sobotu 18. srpna 2012 velkou slavnostní mší pod širým nebem.

Prostorem pro ni byla louka mezi kaplí Jana Sarkandra, v jejíž blízkosti stálo zastřešené stupňovité pódium pro arcidiecézní pěvecký sbor z Velehradu, hudebníky a sólisty, a novým venkovním liturgickým pódiem. Mše se zúčastnilo několik tisíc lidí – obřad mohli sledovat venku nebo na obrazovkách umístěných před bazilikou i v jejích vnitřních prostorách. Přijely skupiny poutníků krojovaných i v civilním oděvu, mladí lidé s malými dětmi, lidé staří i velmi staří, představitelé různých moravských spolků, čestní hosté – mezi nimi i Ernst Gideon Loudon s manželkou.

Přesto to nebylo jako před sto lety. Časy i lidé se mění. Nebyli tu všichni z širokého okolí, z celé země, nebyl zaplněn každý centimetr místa, doprava na cestách od Bystřice nekolabovala,  vrcholek Sv. Hostýna nebyl přetížen poutníky, jak se předpokládalo, a hostýnská louka nemizela pod koly zaparkovaných aut. Zážitek těch, kteří se na horu vypravili, neboť hory se ze svého místa  pohnou málokdy, ať už se časy mění, jak chtějí, mohl tedy být opravdu duchovní. Za soukromou svátostí smíření nemuseli věřící do kostelní zpovědnice, ale mohli ji slavit přímo na louce – přisednout na židli pod strom či do trávy k některému z kněží připravených naslouchat. Poutníci si mohli prohlédnout originály Fantových korunek na hlavě milostné sochy Panny Marie a Ježíška, navštívit některou z výstav ve Svatohostýnském muzeu, obdivovat opravené hostýnské stavby, odpočinout si ve stínu pod starými stromy, vybrat si hudbu či ticho, společnost či ústraní. Pro vrcholné sváteční dny navíc připravili zdatní a pozorní pořadatelé oslav i několik lákavých kulturních akcí. Byly to svátky mnoha podob  – zatímco v sobotu sloužil arcibiskup olomoucký Jan Graubner na novém venkovním liturgickém pódiu za přítomnosti několika desítek kněží z Moravy, Slovenska a Polska, biskupa nitranského i krakovského, obklopen tisíci lidí a stovkami zpěváků slavnostní mši, v neděli odpoledne na témže místě hrál sám svou pohádku o Šípkové Růžence, tančil bos a kropil diváky studenou vodou živelný Víťa Marčík. Na oba přitom vlídně shlížela z průsvitného obrazu za jejich zády Panna Maria Svatohostýnská, neb oba děli svatou pravdu, a oběma do toho souhlasně zvonily zvony, jejichž hlasy se v tichu a správném větru spojují a nesou se do Bystřice pod Hostýnem jako táhlý žehnající tón. Stejně by zněly i před sto lety.  
                                

msch